Den jedenáctý St. Tropez - Orange - Chanas

Autokemp opouštíme po deváté hodině a míříme přímo do St. Tropez.

Pohled na město z citadely na kopci

Byla až do dvacátého století malá nijak nevýznamná rybářská vesnice snadněji dostupná z moře než z pevniny. Dnes je to jedno z nejvyhledávanějších míst nejen na celém Azurovém pobřeží.

O popularitu tohoto městečka se zasloužila především v padesátých letech 20. století Brigitte Bardotová, když v ulicích města natáčela film A bůh stvořil ženu, který proslavil nejen ji, ale i St. Tropez. Pro české turisty je St. Tropez známo spíše sérií filmů o místní četnické stanici s legendárním Luisem de Funesem.

Dnes zde celebrity kotví své jachty či zde mají své vily, což přitahuje množství turistů.

Naše návštěva tohoto městečka začíná v přístavu, kam nás zavedly směrové tabule na parkoviště. U přístavu se totiž nachází obrovská parkovací plocha a i když zde parkování není nejlevnější, je to asi nejlepší místo pro zaparkování. Přímo v centru města je, jak jsme později zjistili, parkování ještě dražší. Procházíme tedy přístavem, s obdivem si prohlížíme řadu luxusních lodí a postupně se dostáváme na nábřeží. Zde je nejen řada kavárniček, ale i malířů a nalézáme zde dokonce informační centrum, kde jsme obdrželi plán města.

Rybí trh

Odpoutáme se od moře a procházíme úzkými uličkami města, které naše kroky vedou na kopec k citadele, ze které musí být nádherný výhled na město. Platíme tedy vstupné 2,5 € za osobu a vstupujeme do pevnosti.

Asi po půl hodině sestupujeme dolů a procházíme si ještě město, pomalu směřujeme k legendární četnické stanici, která si zahrála ve filmu. I tu po chvíli nalézáme. Jsme jen překvapeni, že budova působí opuštěným dojmem, četníci zde již nyní i přes nápis Gendarmerie Nationele asi nesídlí.

Ještě se stavujeme na poště, abychom poslali pohledy a míříme opět k přístavu, kde máme zaparkováno své auto. Před odjezdem zaplatíme za dvě a půl hodiny neuvěřitelných 6,3 € a v pravé poledne opouštíme Saint Tropez.

Proslulá četnická stanice	Pohled na městečko od přístavu	Pohled z pevnosti

Pohled z pevnosti nad městem	Uličky města	Přístav

Samé sladkosti	Mořské pobřeží	Pohled z pevnosti

Jedeme opět směrem na S.té Maximé a opět v koloně aut. Vypadá to, že St. Tropez je neustále zaplaveno kolonami aut. Jakmile se však odpoutáme od pobřeží, situace se změní. Silnice jsou volnější. U města Le Muy se napojujeme na dálnici A8 a pokračujeme směrem na Avignon a dále na Lyon. Cestou přibržďujeme u benzínové pumpy na kafe a oběd z vlastních zásob.

Naší další zastávkou bude město Orange.

Římské divadlo

Přijíždíme do města vzdáleného asi 20 kilometrů severně od Avignonu. Zaparkovali jsme bezplatně v centru města na parkovišti u obchodního centra Lidl a vydali jsme se přímo k památce, kvůli které jsme do města zavítali.

Tou památkou je úchvatné římské divadlo.

Město Orange bylo za císaře Augusta vzkvétajícím městem, asi třikrát větším než dnes, s chrámy, lázněmi, stadionem a dalšími úžasnými budovami. Divadlo je nejzachovalejší římskou stavbou vůbec a ještě dnes se může pochlubit většinou ze svých osmi tisíc míst, několika sloupy a oblouky i úžasnou zadní stěnou jeviště zastiňující sochu Augusta. Je zde prý skvělá akustika a dodnes se zde konají koncerty a opery každoročního červencového hudebního festivalu.

Římské divadlo

Platíme vstup 7,7 € na osobu a dostáváme audiozařízení na poslech výkladu o historii divadla ve vybraném jazyce. Čeština zde však bohužel nebyla, tak se rozhodujeme pro angličtinu a italštinu. A již vcházíme do areálu divadla. Nejprve míříme do malého kinosálu, kde je promítán film o historii divadla. Dozvídáme se zde, že divadlo zažívalo svou slávu zejména v prvním a druhém století. Nic však netrvá věčně a proto doslova katastrofou pro něj byla Revoluce, kdy bylo divadlo poničeno. Poté až do devatenáctého století stály přímo v areálu divadla domky, nalepeny na jednotlivá patra ochozů jako vlaštovčí hnízda. Procházela tudy jedna z ulic města. Teprve ve druhé polovině devatenáctého století dochází k obratu a divadlo se začíná zachraňovat a opět probouzet k životu.

Poté si procházíme celý areál a pouštíme si do ucha anglický respektive italský výklad. Asi po hodině se ještě zastavujeme v prodejně suvenýrů a odcházíme z divadla. Nemíříme však daleko. Hned naproti je budova oranžského muzea, kam prý také platí vstupenka z divadla. Využíváme toho a míříme do muzea, kde nás zaujala především výstava kreseb mnohých dalších antických měst, které se v některých případech více jindy zase méně dochovaly. Jsou mezi nimi Athény, Řím nebo třeba Babylon.

Vítězný oblouk

Odcházíme z muzea a vracíme se k obchodnímu centru Lidl, kde máme zaparkované auto. Děláme nákup a odjíždíme na druhý konec města, kde je další římská památka, kterou je Vítězný oblouk. Ten byl postaven kolem roku 20 př.n.l. na památku vítězství Julia Caesara nad Řeky u Kaseiny (Marseille) a je nádherně vyzdoben výjevy z bitev. Oblouk si fotíme a vzápětí opouštíme Orange.

Ještě jsme se rozhodli, že asi tak hodinu a půl pojedeme, poté začneme hledat vhodný kemp. Tato situace nastává nedaleko města Vienne, konkrétně u výjezdu z dálnice číslo 12 u vesnice Chanas. Sjíždíme z dálnice a máme štěstí, že asi o dva kilometry dále jsme narazili na autokemp Beausejour s telefonním číslem 04 74 84 31 01. Za ubytování zde za dvě osoby, auto a stan na jednu noc platíme 11,4 €. Chystáme večeři a potom se chystáme spát.